Jiří Bulis – In memoriam

(3. října 1946 Chomutov – 12. května 1993 Olomouc) byl český hudebník, skladatel a klavírista, autor filmové, divadelní, scénické i jazzové hudby.

Jméno skladatele Jiřího Bulise je spjato zejména s brněnskou divadelní scénou, nicméně autor sám pochází ze severních Čech. Narodil se v Chomutově a po složení maturity na místním gymnáziu se přesunul do Brna, kde studoval hudební výchovu na Pedagogické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně a v letech 1966–1971 kompozici na Janáčkově akademii múzických umění.[1] Po ukončení studií se nejprve živil jako učitel na Vejvanovského konzervatoři v Kroměříži, od konce sedmdesátých let se již ale naplno věnoval pouze skládání. Bulis zemřel ve 46 letech při automobilové nehodě 12. května 1993 na rychlostní silnici mezi Olomoucí a Prostějovem, poté, co nezvládl řízení na své cestě z Brna do Ostravy. Poslední rozloučení s Jiřím Bulisem proběhlo na hřbitově v Prostějově.

Těžiště Bulisovy tvorby nepochybně spočívá v komponování hudby k divadelním představením. Nejvíce spolupracoval s prostějovským HaDivadlem a brněnským Divadlem na provázku, ale jeho hudba byla použita i v inscenacích jiných divadel. Hudbu Jiřího Bulise je možné slyšet i v představeních, která vznikají v současné době.

Již v polovině šedesátých letech složil Jiří Bulis hudbu pro chomutovské Divadlo v podloubí pro kabaretní představení Růže a dvě kosti stehenní. Na počátku sedmdesátých let začala éra jeho spolupráce s Divadlem na provázku, kde skládal hudbu především pro představení Boleslava Polívky. Bulis se v několika inscenacích Divadla na provázku objevil i v menších rolích (obvykle jako klavírista, ale ztvárnil například i nohy Alenky a Žvahlava).

K mnoha svým skladbám si Jiří Bulis psal texty sám. Většinou jsou prostoupeny temně melancholickou poetickou linkou a obstály by jistě i jako samostatné básnické útvary (např. Anděl radosti, Jedno jméno, Nekonečný valčík nebo jeho patrně nejznámější skladba Hosté na zemi). V ostatních případech Bulis často sahal k básním známých autorů. Zhudebnil například některé básně Sergeje Jesenina. Dále spolupracoval s Janem Vodňanským nebo Zdeňkem Šlaisem. Lahůdkou jsou pak jistě skladby „Deštník z Piccadilly“ s textem Jaroslava Seiferta a „Svítá, Marie“ na text Daniila Charmse.
Originální Bulisova hudba byla použita v řadě filmů, mimo jiné i ve snímcích Juraje Jakubiska nebo Věry Chytilové.

• Dědictví aneb Kurvahošigutntag (1992) – režie Věra Chytilová
• Lepší je být bohatý a zdravý než chudý a nemocný (1992, spolu s Milošem Krkoškou) – režie Juraj Jakubisko
• Svědek umírajícího času (1990) – režie Miloslav Luther
• Zvláštní bytosti (1990) – režie Fero Fenič
• Chodník cez Dunaj (1989) – režie Miloslav Luther
• Sedím na konári a je mi dobre (1989) – režie Juraj Jakubisko
• Štek (1988) – režie Miloslav Luther
• Šašek a královna (1987) – režie Věra Chytilová
• Poslední leč (1981) – režie Vladimír Sís

Jiří Bulis je autorem hudby pro více než 30 televizních filmů a inscenací (Faust, Hedvika, Jan houslista, Komtesa Mary, Náledí, Narozeniny, Víc než případ, Zjasněná noc, Zlatý drak aj.). Složil také hudbu pro několik dílů tehdy oblíbeného seriálu Bakaláři.

Plaketu převezme jeho dcera Lucie Dlabolová.